Proč si zase nevzpomínám,
kam jsem položil/a klíče,
když jsem je měl/a v ruce JÁ?
Proč někdy udělám něco,
čeho pak lituji?
Jako bych to ani nebyl/a JÁ!
Proč na něco nemůžu
přestat myslet, i když JÁ
už na to myslet nechci?
Proč někdy cítím smutek,
i když JÁ smutek
cítit vůbec nechci?
O knize
Kniha Error může kolidovat s vaším filozofickým přesvědčením, náboženským vyznáním nebo s vaším egem. Při čtení se může objevit nutkání knihu roztrhat, zahodit, spálit nebo ji hodit po někom, kdo vám ji daroval...
Pokuste se však toto nutkání překonat a knihu dočíst. Spoustu myšlenek popsaných v knize jste už možná i tak „někde uvnitř“ cítili, případně vám mohou správně „zapadnout“ až časem a tedy...
začít dávat smysl
v kontextu životních situací.
Někdy můžeme natrefit na jednu jedinou větu, která nám může změnit život a kvůli které stojí za to vynaložit úsilí.
Až se začtete do této knihy, vězte, že všechny postavy a příběhy jsou vymyšlené. Jakákoliv podobnost s vámi a miliony či miliardami dalších lidí je úplně „náhodná“...
Jsou znalosti a uvědomění, které bych si přál znát dříve. Nejednou mi hlavou proběhlo to známé „kéž by“.
„Kéž bych to věděl dřív.“
Mnozí z nás se mohou v různých životních situacích setkat s vlastním „kéž by“.
„Kéž bych to věděl...
před vztahem/manželstvím,
před příchodem dítěte,
před těžkou nemocí,
...
před... smrtí...“.
a nenechal si život nevědomě proklouznout mezi prsty jako otrok emocí, pudů a tělesných programů. Nevědomě, pouze jako...
„pasivní divák vlastní existence“.
Kéž bych svou vnitřní sílu pochopil dřív...
Protože změnou vlastního života mohu tvořit lepší společnost, mohu měnit budoucnost, mohu měnit svět.
Kniha je příspěvkem vlastních „kéž by“. Příspěvkem, aby ideálně vůbec nebylo potřeba myšlenky...
„kéž bych tak mohl vrátit čas!“
Proto vznikla...
kniha
Úryvky z knihy
Dospělý versus „dospělý“
Převzít kontrolu nad vrozenou dávkou tělesných programů v našich hlavách je jedním z nejdůležitějších úkolů dětí. Je to však opravdu úkol pouze pro děti? Znamená to, že jakmile už nevytrháváme zmrzlinu z rukou kolemjdoucích, jakmile se přestaneme bát strašidel pod postelí nebo jakmile přestaneme plakat po prohrané partii „Člověče, nezlob se“, že jsme už nad programy převzali kontrolu, jsme už „dospěláci“ a „mise je splněna“?
Děti mívají o dospělých silně zidealizovanou představu...
Dospělí bývají v jejich očích ti rozumní, kteří už žádné „blbosti“ nedělají, kteří všechno vědí, kteří všemu rozumí. Pokud se na to však podíváme z nadhledu, možná zjistíme, že tomu tak vůbec nemusí být. Vždyť zatímco děti mají strach ze tmy, dospělí mají strach ze změn. Děti nedokážou odolat sladkostem, ale kolik dospělých odolává nevhodným jídlům a stravuje se zdravě? Dětem se často vyčítá, že bývají líné, ale kolik dospělých skutečně překonává lenost? V dnešní době je hodně obézních dětí, ale kolik dospělých nemá nadváhu? Děti si závidí, ale kolik z nás „skřípe zuby“ při pohledu na sousedovo nové auto, nový dům, lepší postavu, výhru v soutěži? Děti se nerady dělí, ale kolik rodin se už pohádalo například kvůli majetku z dědictví?
Pokud se tedy děti téměř kompletně podřizují tělesným programům, jsme na tom my „dospělí“ v mnoha případech opravdu lépe?
Osobnostně dospět totiž neznamená mít vyšší věk. Vyšší věk dokáže mít časem každý, ale dokážeme mít sami sebe a svůj život pod kontrolou natolik, abychom se skutečně odlišili od svých dětí a mohli jim jít příkladem?
Dětskou hravost v sobě však s věkem potlačovat nemusíme, naopak, udržme si ji. Dávejme si však pozor, abychom mimo to nebyli my dospělí vlastně jen děti, jimž zestárla těla.
Chcete si přečíst více? Klikněte na pop-up okno dole na stránce a stáhněte si ukázku naší knihy.
Pokud se vám pop-up okno nezobrazilo, klikněte zde.
6 důvodů, proč mít knihu ve své knihovničce...
Kniha vám může pomoci být lepším rodičem, partnerem, kolegou, ... člověkem.
Kniha může podnítit uvědomění si, co nás (ne)odděluje od zbytku živočišné říše a jak udělat další krok k osobnostní vyspělosti.
Zjistíte, co to jsou tělesné programy a zda jsou všechny „naše“ myšlenky
opravdu naše.
Začnete žít více vědoměji a méně přežívat na „autopilota“.
Můžete porozumět energii a tělesným procesům plynoucím z emocí. Díky tomu lépe pochopíte své reakce a budete je schopni efektivněji kontrolovat.
A možná vám dokonce pomůže uvědomit si to nejdůležitější, co se „počítá“ před smrtí.
